Proč nepřehlížet hodné kluky

Minulý měsíc jsem opustila na nějakou dobu Londýn, kde dočasně pobývám a strávila konečně (docela) dost času s kamarádkami. Jedna z nich se stala nedávno rezidentem Singleville  a jako bývalý sériový monogamista se trochu těžko potýká s jejím nově nabytým postavením.  Stává se z ní lehce kontemplativní ( dobře, paranoidní) osoba a zřejmě si myslí, že se všichni zlí duchové spikli proti ní. Jako jedna z mála mých přítelkyň se chce OPRAVDU brzy vdát a založit si rodinu, takže si asi dokážete představit, jak vystresovaná  je z tohoto ´´problému´´.

Mně to připadá velice úsměvné a to proto, že:

A) Je ideální ´´wifey´´ materiál, nemá se vůbec čeho bát a její paranoia je absolutně nemístná.

B)Myslím, že plánovat takové věci je hloupé a pokaždé mi udělá radost, když dokážu, že jsem měla pravdu.

Pak někde uprostřed řečí typu ´´ nejpozději do léta si musím někoho najít´´ řekla tohle:

´´Kristino, já zjišťuju, že kluci, který jsem odmítala dělaj jiný holky šťastnýma. A nejhorší na tom je, že na nich není vlastně nic špatnýho.“

PROČ jim tedy řekla ne? V té době nejspíš cítila, že byli „moc hodní“. Nemůžu jí soudit, protože jsem se mnohokrát zachovala podobně, stejně jako mnoho ostatních žen. Zkrátka.  „Prošvihly“ jsme spousty perspektivních mužů jen proto, že se nám zdáli „moc hodní“?

Došla jsem k závěru, že být s hodným člověkem není horší, rozhodně ne kvůli laskavosti samotné. Nicméně, když je člověk moc hodný a někdo se mu líbí, znamená to, že tam chybí výzva a absence výzvy na oko snižuje atraktivitu člověka. Naše omezené vnímání vztahů obecně ukazuje, že mnozí z nás si myslí, že pravá láska nepřichází bez boje. Žijeme v přesvědčení, že pokud je snadné na ni dosáhnout, nestojí za to, což je mírně řečeno...HLOUPÉ.

Nejen, že k hodnému člověku nepatří výzva, také k němu většinou nepatří strach z konkurence ostatních . Tyto dva faktory se spojily a máme tu generaci lidí, kteří raději sbalí uzlíček permanentních problémů, než  člověka, který je hodný.

Takže....

Proč bychom neměly přehlížet ty „hodné kluky“:

1)Hodný neznamená nudný

Dobré ráno! Hodný a zajímavý může koexistovat.

2)I když je nudný, nemusí  to být tak hrozné.

Nuda je lepší pro náš krevní tlak, srdeční frekvenci, hmotnost a nezapříčiní tolik slz. Nuda je nuda, ale raději  nudu, než šílenství. 100%.

3)Vášnivé vztahy s vášnivými muži jsou přeceňované.

Romeo byl vášnivý a Julie je (pořád) mrtvá. Vášeň JE overrated. Pokud nějaký vztah charakterizujeme v první řadě jako vášnivý, je to v podstatě jen eufimizmus pro „v prdeli“.

4)Vztahy s jinými „druhy“ lidí pravděpodobně nebudou fungovat v dlouhodobém horizontu.

Kriminálník, závazko-fobik, sériový lamač srdcí, citově nedostupný chamtivec,  muž, který osciluje mezi láskou a lhostejností, snílek bez pracovní morálky. Vztahy s takovými lidmi mají vysokou úmrtnost. A i když přežijí, jsou tak nemocné, že by bylo lepší je ukončit.

Pokud ovšem hledáte jen povyražení, takoví muži jsou skvělou volbou. Kvalita jedince je v tomto případě irelevantní.

(Není legrační, jak muži, se kterými nemáme vážné úmysly mají  schopnost setrvávat v našem okolí tak dlouho?)

5) Nemusíme ho „měnit“

To je ta věc. Žádná žena nemá tu moc změnit muže. Ne proto, že by se nedali změnit, ale proto, že se nedají změnit, dokud se tak sami nerozhodnou a nechtějí.

Na druhou stranu, pokud budete s hodným klukem, nebudete cítit potřebu ho měnit, protože není (zas takový) magor.

6)Z hodných kluků vyrostou (většinou) skvělí muži.

Fakt.

7)Bude se o vás starat. A jeho máma není semetrika.

Hodní kluci se lépe starají o své přítelkyně. A to prostě proto, že muž, který rozmazluje ženu jako princeznu, byl většinou vychován královnou. Je báječný, báječně se o vás stará a jeho matka je báječná. Win-Win-Win teorie.

8)Zaslouží si náš čas.

Hodní kluci jsou většinou smíření s tím, jací jsou  i když je to někdy dělá méně atraktivními a mnozí je budou přehlížet. Tento přístup si zaslouží obdiv, respekt a minimálně druhé rande.

Přeju klidný advent.

Kristina xx

Jak přežít HEARTBREAK

Pokud bych měla pojmenovat témata o nichž hovořím často s kamarády, “ Jak se z někoho dostat” by zcela jistě patřilo do top 5. Ani už mě to nijak nepřekvapuje. Zlomené srdce patří k mnoha nevyhnutelným důsledkům bytí. Pro lidi, kteří se dokázali zotavit ze žalu jsou tyto vzpomínky natolik silné, že většina z nich složila bláhový příslib toho, nezamilovat se už nikdy tak lehkomyslně. To je to, co říkáme, dokud opět nepotkáme někoho natolik fascinujícího, že všechny ty probrečené noci smeteme pod koberec. Všichni známe ten typ lidí, kteří jsou schopni přinést nám vždy obě dvě z následujících věcí. Nepopsatelné štěstí, nebo neuvěřitelnou bolest. Nicméně za ten risk to stojí. Nebo alespoň žijeme v té iluzi. 


To je také jedním z důvodů, proč je snaha překonat žal takové utrpení. Polovina trápení je způsobena nepříjemnou skutečností , že jsme si to v podstatě vnutili sami a aktivním účastníkem v podněcování bolesti jsme také jen my samotní.
Nepsaným pravidlem je, že žal, nebo smutek z rozchodu řešíme v soukromí a tichosti. Nikdo, kromě pár přátel a rodiny neví, čím procházíme, což znamená, že okolí s námi jedná, jako by bylo všechno v pořádku, zkrátka i my se jevíme normálně, až na to, že se cítíme, jako bychom právě ztratili končetinu.
 
Takže pokaždé, když na toto téma přijde řeč, někdo se otevře, automaticky mu patří můj respekt za to, že se nebojí diskutovat o tak choulostivé věci. Žijeme ve světě, kde je normální ukazovat výstřihy, nohy a tak dále, ale stydíme se projevovat emoce, snad kvůli tomu, aby se ostatní necítili trapně.

Vzhledem k tomu, že předstírat vyrovnanost ve stavu, kdy se cítíte jako kus hadru je vysilující, je úplně normální, že začneme hledat katalyzátor léčby našeho heartbreaku. Takže snad, pokud se budeme dívat na správné filmy, číst vhodnou literatutu a poslouchat ony „všechno bude ok“ písně, nějak bychom mohli ten proces hojení urychlit. Skutečnost je ovšem taková, že žádná instantní řešení, když přijde na zlomená srdce NEEXISTUJE.

Samozřejmě, že se jedná o dočasné opatření, které nám dodává iluzi léčby a bude, alespoň na chvíli (byť neefektivně) zaplňovat prázdnotu, kterou cítíme. Můžeme předstírat lhostejnost, opíjet se do němoty minimálně čtyřikrát týdně, protancovat několikery střevíčky, chodit do posilovny, mít sex s někým jiným, pořídit si nový účes, postovat statusy na Facebooku o tom, jak jsme „silnější“ a „v pohodě“, nicméně akumulační vliv všch těchto činností bude značně zanedbatelný. Je to trošku jako používat zubní nit na stehy ran. Lidé mohou chvíli i věřit tomu, že je to reálné, ale po chvíli se všechno většinou zhroutí, jako domeček z karet.

Takže. JAK se z přes někoho přenést, dostat se z někoho? Žádné rozumné, smysluplné JAK se bohužel nenabízí. Žádná efektivní metoda, kouzelná formulka, neexistuje pět jednoduchých kroků, rad. Není ani žádná tajná mantra, kterou si budete našeptávat před spaním. A kdokoli, kdo se vám snaží vnutit knihu s takovou odpovědí, či řešením, je šarlatán. Nevěřte mu. Všechno, co můžeme udělat, je pokračovat v žití. Cokoli děláte, pokračujte v tom. Předstírejte normálnost, dokud se věci do normálnu opravdu nevrátí. Život jde dál a jednoho dne se přestanete starat. Přestane vás zajímat. Přestanete se starat natolik, že si ani neuvědomíte, kdy se to přesně stalo. Se zlomeným srdcem nejde bojovat, ale jde ho tak nějak „přežít“.

Smutné je, že pokud příliš spěcháme v léčbě zlomeného srdce, někteří z nás vkládají příliš mnoho energie do snahy zapomenout na osobu, která způsobila naši bolest. Jestliže někdo otřese naším životem natolik, že na něj potřebujeme zapomenout, je to opravdu tak? Zkušenost sama o sobě může mít jisté vady, ale lekce, kterou jsme dostali může být na jednu stranu perfektní. Perfektně podle ní upravíme naše další jednání a pomůže nám v budoucnu.

Kromě toho. Proč musíme předstírat, že osoba, se kterou to skončíme, navždy zmizí z našeho života? Bude naší součástí, ať se nám to líbí, nebo ne. V dobrém, či ve špatném, zanechávají nesmazatelnou stopu v našich životech, tvarují naše charaktery , formují náš pohled na Svět. Nemyslím si, že to je něco, co bychom měli odmítat, ale spíše přijmout . Vždy budou naší součástí a od té doby, co nad námi nemají moc je to v pořádku.

Takže. Jestliže neexistuje jasná odpověď na to JAK, nabízí se ta na otázku ZA JAK DLOUHO?

Moje odpověď zní: „Nevím, šest týdnů? Šest měsíců? Šest let?“ Ať už si lidé zvolí jakoukoli dobu pro „držení smutku“ , je libovolná. Řekneme-li někomu blahosklonně, že mu to trvá příliš dlouho, nebo ho budeme odsuzovat a pravíme, že se z toho dostal příliš rychle, stejně tím jen promítáme svá vlastní přesvědčení, která jsou ve finále irelevantní. Pravdou je, že stejně, jako neexistuje žádná magická formulka, neexistuje ani magický počet dní, po jehož překonání si budeme moci říci „trápení je u konce“. To je můj názor.
Jdu na to ze špatného konce? Nabízí se snad nějaká fungující metoda na překonání hearbreaku? Nebo je to prostě jenom otázka toho pokračovat v bytí a „ono to nějak dopadne“?
 
 

Deset znamení, že ho vůbec nezajímáte

Většinou, když píšu, jsem si jistá tak pětadevadesáti procenty svých hypotéz.Tentokrát ne. V tomto případě bych to viděla na slušných šedesát a to proto, že jsem ještě stále nebyla schopna pochopit všechny druhy mužů – a že jich je velmi mnoho. Navíc, stále větší výskyt typu ´´heterosexuální mužská děvka´´ způsobuje, že moje poznámky mohou být lehce nepřesné.

Zde jsou tedy moje (sobecké) postřehy. Je jisté, že jsem něco vynechala.

Deset znamení, že by se raději nechal praštit vší silou do krku, než byl s vámi

1) Nevolá/nebere telefon

Tenhle případ je poněkud jasný, až samovysvětlující. Bohužel, věc zvaná selský rozum se stává býti vzácností, vysvětlím  tedy jasně, co to znamená. Pokud nikdy nevolá,  či´´zapomíná´´ volat zpátky, NEMÁ vás rád. Když vidí vaše číslo blikat na displeji telefonu, zřejmě se zašklebí a dá telefon zpět do kapsy.

Prosím vás, nechechte v sobě zažehnout plemínek naděje ani v případě, že vyjímečně zvedne telefon. Zřejmě totiž na chvíli zapomněl, jak moc vás nemá rád, nebo to udělal z lítosti.

Mimochodem, schválně jsem nezmiňovala textovky, protože v případě, že na vaši počest není schopen ani vyťukat větu, nemá to cenu!

2) Má problém se jmény.

Pokud zapomněl vaše jméno při (minimálně) dvou příležitostech, natož aby vyvíjí jel snahu o to zjistit vaše příjmení, jste pro něj asi tak stejně žádoucí, jako použité párátko.

3) Neprovokuje, nepošťuchuje

Holky milujou hádky, nebo řekněme menší  ´´konflikty´´, muži ne. Nicméně, pokud se mu líbíte, dopřeje vám ty radost a bude argumentovat, vtipkovat, mít ironické poznámky ( v tomto případě je to relativní, tento bod se odvíjí od chlapovy inteligence). Když  zdvihne obočí, odpoví jednoslovně, nebo odsekne, neviděla bych to moc nadějně.

4) Nepotkala jste jediného z jeho kamarádů

Pokud se vídáte déle, než tři měsíce a pořád jste se nesetkala s žádným z jeho přátel, opět  musím říct - NEMÁ VÁS RÁD. Dokonce je tu možnost, že vám potají říká sova, nebo batgirl a to ne v přeneseném  významu značícím moudrost, či  obdiv k superhrdinství.

5) Zdá se vám, jako by neposlouchal

 V prípadě, že jste se někdy přístihly , jak říkáte kamarádce ''on někdy vypadá, jako by mě ani neposlouchal'', je to asi pravda. Ve skutečnosti , je tu možnost, že je tak zhnusený tím co říkáte, že jeho tělo vyzařuje neviditelný štít, který blokuje zvukové vlny, jež vycházejí z vašich úst.

6) Neprojevuje dostatek zájmu

Zavolaly jste mu se slovy ''Ahoj, nebudeš věřit, co se mi stalo...'', převyprávíte dramatický, nedejbože tragický příběh , který zakončíte větou ve stylu '' ale díky Bohu, že to není rakovina...'' a on neřekne o moc víc než ''hmmm, dobrý, no.''.

 Neznamená to, že by měl problémy s vyjadřováním emocí nebo s tím, na čem mu záleží. PROBERTE SE A ZAPOMEŇTE NA NĚJ. Nechcete přeci plýtvat energií na člověku, který se teď pravděpodobně proklíná za to, že si vaše číslo do telefonu neuložil jako NEZVEDAT.

7) Nikdy za vás nezaplatí. Ani floka.

V tomhle bodě se možná pletu (pánové opravte mě, pokud ano), ale mám pocit, že muži, kterým se líbíte, mají alespoň malou potřebu vás rozmazlovat. Takže. I přesto, že jeho rozpočet je dvě stě korun na večer, koupí vám drink a nebude se u toho tvářit kysele. Jinak řečeno, má peníze maximálně na boty z Deichmana, ale bude se tvářit, jako že nakupuje u Jimmy Choo.

Z toho vyplývá, že pokud neudělá žádné milé, pozorné gesto , nekoupí vám ani tyčinku Snickers, nebo Cheesburger (nejde o hodnotu věci), vemte nohy na ramena.

Další situace je taxi. Pokud jste byla u něj doma a on je z nějakého důvodu nervózní a nabídne se, že za vás dročku zaplatí, je dost pravděpodobné, že jeho přítelkyně už je na cestě.

8) Zapomene na vaše narozeniny (kor poté, co jste mu řekla ''zítra/v sobotu mám narozeniny'')

Mně také dělá problém pamatovat si data narozenin, ovšem ne u člověka, který aspiruje na pozici partnera. A navíc existuje Facebook, který je v tomto případě jakýmsi zachráncem. Ještě jsem se nesetkala s mužem, který by už týden do předu rozvášněně skákal radostí a pekl dort. Oni tomu prostě zřejmě nepřikládají takový vyznam, jako my.

Nicméně!  Když ale opravdu zapomene a ani druhý den nepřijde s kytkou a omluvou, je čas pustit si nějakou veselou , motivační píseň s textem jako ´´everything will be ok´´, nebo Irreplaceable od Beyoncé, aneb ''To the left, to the left...''

9) Nikdy neudělá první krok

Co se sexu týče, pokud nikdy ''nic nerozjede'' jako první,  není to způsobeno únavou, či přepracovaností. Nejspíš ho prostě nepřitahujete.

10) Mluví s NÍ před vámi (déle, než je zdrávo)

Stejně tak, jak se holky většinou vyžívají  v ´´nenávidění´´ jiných, důležitých žen v jeho životě, je šance, že pokud ví o nějaké takové , co se vyskytuje v jeho blízkosti a také ví, že se kadžý den modlíte, aby JI minimálně deportortovali do Bagdádu. Nebude vás  proto dráždit a přehnaně se o ní zmiňovat.

ONA může být kdokoli

-          Jeho skvělá  nejlepší kamarádka, ze které je vám špatně

-          Ex, jíž nemůžete přijít na jméno

-          ONA, je prostě jméno pro nepřítele

Jestliže tedy ví o tom, jak moc vám ONA není po vůli a stejně s NÍ například mluví po telefonu, zatím co stojíte vedle něj, zřejmě  váš sladký románek bude brzy minulostí.

Něco jsem netrefila? Prosím, poučte mě!

Kristina xx

Výmluvy, výmluvy.

Dnes jsem málem nic nenapsala, protože mám málo času. Dala jsem výpověď v práci, navíc mi ještě doznívá fyzická slabost a stav zvaný kocovina. Musela jsem pít hodně vody, jíst ibuprofeny a odpočívat. No, měla jsem připravený celý ranec výmluv, proč jsem nemohla poslední týden psát. Pak jsem si vzpomněla, že jsem nedávno narazila na tohle..

Výmluvy jsou nástroj nekompetentně používaný k vybudování monumentů nicoty. Ti, kteří je používají zřídkakdy něčeho dosáhnou.

I když věřím, že na tomto citátu něco pravdy bude a snažím se ho aplikovat ve své každodenní existenci, stále si myslím, že výmluvy jsou velice užitečná věc. Obzvlášť pokud jsou využity KOMPETENTNĚ (příslušně).

Upřímně? Výmluvy mě kolikrát zachránily. A vás určitě taky. Co si budeme nalhávat. Mohli bychom je také označit jako milosrdné lži. A v angličtině pro ně mají krásný termín WHITE LIES. Výmluva by se mnohokrát dala označit jako lež, ale to jen po podrobnějším zkoumání, na nějž nemáme v dnešní době boomu egocentrismu, materialismu a letních slev čas. Všichni jsme prostě příliš zaneprázdnění na to, abychom dumali nad tím, co všechna ta promiň vlastně znamenají. Já si na to čas nakonec udělala  a sepsala to do pár bodů, ve kterých se možná také najdete.

Takže. Nakonec jsem místo seznamu svých výmluv, které si nechám pro sebe, dala dohromady ty obecné a k nim připsala vysvětlivky, aneb co si myslím, že lidé chtějí doopravdy říci, když je používají.

1) Promiň, že jsem nezavolala zpátky, došel mi kredit/baterie/volné minuty.

Kdy se stalo ilegálním nezavolat někomu zpět, pokud s ním prostě nechcete mluvit?

2)Prostě ještě nejsem připravená...

Z pomyšlení na vztah s tebou se cítím nesvá a dělá se mi lehce nevolno.

3)Normálně nebývám takhle opilý.

Jsem alkoholik a teprve pití ze mě dělá osobnost.

4)Přestali jsme se vídat, víš jak to chodí. Nejde o žádný problém, pořád se máme rádi.

Nic ti do toho není, stejně bys jenom šel a převyprávěl, co jsem ti řekla a to lidem, kteří nic takového vědět NEPOTŘEBUJÍ.

5)Ztratil jsem všechna čísla a proto se přestal ozývat

Ztratil jsem všechna čísla, ale nijak mi nevadil fakt, že jsem ztratil to tvoje. Zachovám si ale tvář a znova tě požádám o číslo, možná ti i napíšu ´´Ahoj, rád jsem tě dnes viděl, je fajn být zase v kontaktu´´, čímž to skončí.

6)Nebylo mi dobře, takže jsem prostě nemohl přijít.

Byl jsem naprosto v pořádku, jen nemohl dorazit, ale mám tě moc rád na to, abych ti to řekl.

7)Jéé, já zapomněl.

Vzpomněl jsem si, ale pak to zařadil na poslední místo seznamu věcí, co mám udělat.

8)Fakt tě miluju, ale potřebuju prostor.

Miluju tě, jenom nechci být v tvojí přítomnosti.

9)Já na Facebook moc nechodím..

Jsem na něm závislý, dokonce jsem viděl tvoje 3 wallposty, 4 zprávy, ale je mi to JEDNO.

10)Promiň, odpusť mi to, ty ostatní holky pro mě NIC neznamenaly.

Jsem sobecký pitomec a vyhlídka, že tě ztratím mě donutila si uvědomit, že pro mě vlastně znamenáš víc, než jsem si myslel.

11)Z dálky vypadal(a) lépe.

Byl(a) jsem v depresi a zoufalý/zoufalá.

12)BRB (přijdu hned), musím s něčím pomoct kolegovi/rodičům

Nech mě napokoji, díky tobě začínám nenávidět chat. Ještě že mám bitch list, kam tě taky hned přesunu.

13)Kdybych bývala věděla, že to je tajemství, tak nic neřeknu..

Samozřejmě, že jsem věděla, že je to tajemství, ale jsem docela drbna. A zas tak moc se nestalo.

14)Já myslela, že jsem tě zvala.. Moje chyba.

Těsně jsi se mi nevešel na seznam hostů a vzhledem k tomu že jsem nakrmila a napojila všechny za svoje peníze, myslela jsem si, že se bez tebe obejdeme. Očividně NE.

15) Aah, nebuď uražený, šla jsem tam na poslední chvíli.

Plánovala jsem to měsíce, ale předpokládala jsem, že už budeme dávno rozešlí.

16)Myslela jsem, že jsem si ten prášek vzala.

Nechal jsi se nachytat!

17) Ty jsi neudělal nic špatně, to já.

Něco jsi špatně udělal, věř mi, ale vážím si svého duševního zdraví natolik, že dále odmítám vést tuto konverzaci a rozejdu se s tebou dřív, než mě zmanipuluješ a přesvědčíš o tom, že jsem vinna já a nedokážu to.

18)Neboj, všechny peníze ti vrátím.

Je tu větší šance, že v roce 2012 opravdu bude konec světa, než že bys někdy viděl alespoň polovinu z toho, co ti dlužím.

Náš typ?

Docela často je mi pokládána otázka (od žen pokud se chtějí zapovídat, od mužů pokud chtějí zjistit, zda mám opravdu zájem a nebo jsem jen milá) ´´Jakej je teda tvůj typ, Kiki?´´ a obvykle odpovídám ´´Víš co,  já nemám tak úplně svůj typ chlapa..´´

Pravda je, že lžu. Svůj typ rozhodně mám.

Všichni ho máme. Prostě ale asi jenom nevěříme, že to někoho doopravdy zajímá, tak raději místo toho, co chceme doopravdy říci ( starej se o sebe, pokud teda nejsi kouzelník a teď hned mi ho nepřičaruješ) prohodíme něco ve stylu že typ nemáme.

Problém je v tom, že s takovým člověkem většina z nás neskončí. Mám kamarádku, která miluje milionáře, ale nikdy s žádným nechodila. Další kamarád, který má rád ženy, co vypadají jako Beyoncé, ale dostane tak možná ty, které se chovají jako Sasha Fierce (její alter ego). Prostě to nikdy nevyjde.

Můžeme ale být s někým, kdo je téměř náš typ. Kdyby mi někdo dával 100 Korun za každý moment, kdy slyším depresivní řeči ve stylu ´´Věc se má tak, že on/ona není ani můj typ! Když jsme se potkali, bral jsem to jenom jako hru, protože bych si nikdy nepřipustil, že můžu milovat někoho takovýho.´´, byla by ze mě milionářka.

Většina lidských bytostí není schopna přitahovat svůj typ, natož si ho udržet. Nevěříte mi? Pojďme udělat malý experiment.

Myslete na svůj ideální typ. Jaký by byl?

A teď přemýšlejte nad 5 vašimi posledními kluky/přítelkyněmi/úlety/individui u nichž předstíráte, že jste s nimi nikdy nespali.

V myšlenkách si projíždějte jejich vlastnosti, vzhledové aspekty a uvidíte, jak moc sedí do vzorce vašeho ideálního typu.

(samozřejmě, že tohle cvičení dělat nemusíte, jenom se snažím o to, aby tenhle blog byl víc interaktivní hahaha)

Teď. Fakt je ten, že u většiny z vás nikdo z těch pěti osob nebyl ideální. A že ztělesňoval maximálně 60% vašeho ideálního partnera. A že jeden z nich byl určitě jeho úplný opak.

Jsem si jista, že existují vyjímky k tomuto pravidlu, stejně jako u všeho. Existují lidé, kteří jsou tak požehnaní a šťastní, že našli osobu, která jim plně sedí a ztělesňuje všchno o čem kdy snili. Každopádně by zničili mojí analýzu, takže o nich raději nebudu mluvit. Pro takové typy milostných příběhů byste museli na některý ze štastných blogů, jako  například jsmeuplnemimoanezijemevrealite.blogspot.com (ani se tam neopovažujte chodit, teď jsem si ho vymyslela)

Je to docela zábava, hrát si na pseudo terapeutku. Po tom, co jsem vyslechla jednoho kamaráda a řekla mu že opravdová příčina toho, že už nechce být dále se svojí holkou není to, že už to tolik neklape v posteli, ale proto, že mu jeho podvědomí říká ona není ten typ, se kterým chci zestárnout.

Od toho odpoledne si myslím, že moje připomínka mohla být možná mylná, takže pokud se prokáže, že tomu tak opravdu bylo, napíšu mu a omluvím se. Každopádně si nemyslím, že by tento příklad dělal mou teorii o tom, že lidé končí s těmi, kteří nejsou jejich typ neplatnou.

Tady přikládám několik možných důvodů rozmachu fenoménu, o němž je řeč.

1) Nevíme, co doopravdy chceme. Jenom si myslíme, že víme co chceme. Takže, když najdeme, co doopravdy chceme, uvědomíme si, že náš původní typ nebyl to, co doopravdy chceme, ale jen jsme si věšeli bulíky na nos a nutili se věřit tomu, že jsme chtěli to, co jsme vlastně vůbec nechtěli. Jste z toho zmateni? Já také)))

2)Mnozí z nás se usazují s těmi nepravými proto, že si nevážíme sami sebe natolik, abychom byli s těmi nejlepšími (věrohodné, ale zároveň trochu skličující, takže této volbě se snažte pokud možno vyhnout)

3)Neobtěžujemese ten ideál hledat, protože pokud je tak skvělý, jak předpokládáme, dá to hodně práce.

4) Ideální typ v podstatě neexistuje.

5)Náš typ už je zadaný.

6)Už jsme ho potkali, byli s ním, ale nějak to nedopadlo, nebo nás opustil, takže jsme skončili s tím skoro ideálním.

Teď bych asi měla zakončit svůj post nějakou odhodlanou, motivační větou, ale pořád prostě nemůžu přijít na to, PROČ SAKRA (většinou) neskončíme s člověkem, který je náš typ. Je to kvůli 1-6? Nebo proto, že se nám Bůh mstí za to, že jsme umožníli skupině Verona se proslavit? Nebo to má nějaký jiný důvod? Nevím. Co myslíte?

Kristina x

23 věcí, které jsem rozhodně měla vědět, než mi bylo 23

1)Nikdy se neptej chlapa na stejnou otázku opakovaně a neočekávej  jinou odpověď.

2)Když můžeš dostat něco zadarmo, neplať za to.

3)Pokud jsi v něčem dobrá, věnuj se tomu. Jestli tě někdo akorát využívá a snaží se tě ukonejšit blbými kecy, pošli ho někam.

4)Nech lásku najít si tebe. Je to ten nejlepší způsob, stíhání málokdy funguje.

5)Všichni lidé jsou otravní. Lidé jsou všude. Všude jsou otravní lidé (sylogismus). Trik je v tom předstírat, že ti otravní neexistují.

6)Neprozrazuj každému svoje plány. Někdy to totiž dopadne úplně jinak.

7)Pokud se necháš zaplést do potíží, tak jedině kvůli rodině, nebo opravdovým kamarádům.

8)Nejjednodušší způsob, jak sbalit chlapa je pochválit mu něco, co má na sobě.

9)Když se dva tvoji přátelé hádají, nepřikláněj se na žádnou stranu. Je to totiž stejná blbost, jako kdyby jsi si oholila obočí a pak si ho domalovala zpět kajalovou tužkou. Prostě chyba.

10)Ať už budeš jakákoli, někteří lidi tě prostě NEBUDOU mít rádi. Opovaž se snažit se jim snažit zalíbit.

11) Když se rozhádáš s kamarádkou a přestanete se bavit, neházej na ni špínu. Pokud je vaše kamarádství mrtvé, nech ho odpočívat v pokoji.

12)Rozmysli se dobře, než všechno utratíš.

13)Nestěžuj si pořád, někteří lidé mají opravdové problémy.

14)Nedělej žárlivé scény, budeš vypadat jako blázen.

15)Předtím, než se budeš snažit být k sobě upřímná, zjisti, kdo opravdu jsi.

16)Máš právo vymódit se kamkoli jdeš. Neřeš tolik, co si ostatní myslí. Kadžý den je módní příležitost a oni to stejně do půl roku začnou nosit také.

17)Užij si střední školu. V porovnání se ´´světem dospělých´´ je to procházka růžovou zahradou.

18)Neplať si membership do posilovny, když stejně víš, že tam nebudeš chodit pravidelně.

19)Budeš brečet, až Michael Jackson umře, nedělej si z něj prdel.

20)I když tě ostatní přesvědčují, že se to nedělá, řekni kamarádce, když zjistíš, že jí její kluk zahýbá. Ty bys to totiž taky chtěla vědět.

21)Neprodávej cédéčka a dvds do bazarů, abys měla peníze na mejdan a jdi radši na brigádu. Jednou ti to bude líto a budou ti chybět ve sbírce.

22)Přestaň dělat sliby před publikem. Nemá to cenu.

23)Zkus dát ještě jednu šanci zeleným fazolím, které tak nesnášíš, budeš z nich nadšená. Na rozinky se vykašli, ty ti nikdy chutnat nebudou.

WELCOME TO HELL

Dneska odpoledne jsem po dlouhé době navštívila český (!!!) blog MÓDNÍ PEKLO, náhodou tam narazila na tenhle článek a nemohla ho nesdílet sem, na Kikipedii. Snad NIKDY jsem se nesetkala s tak zábavným a přesným popisem českého buranství. U výrazů typu ´´závěsy v barvě hořících zvratků už jsem se opravdu nevydržela nesmát nahlas´´. Nevím, jak vy, ale já si tuhle stránku přidávám do oblíbených. Tady to je.


´´Módních policií tu máme dost, většinou dost nepříčetných, ale pořádné fashion hell jsem tu ještě nikde neviděla. Přitom materiálu je v Česku moc, fakt moc. A tahle geniální fotka ztělesňuje nejen módní peklo, ale vůbec celé peklo postsocialistických panelákových domácností, nasáklých i v 21. století totální apatií a rezignací na vkus.

Nechybí nic a výjev zároveň není rušen vůbec ničím, co by se do něj nehodilo, žádným světélkem v moři beznaděje:

1) odporný pytlovitý „korzet“, což je samozřejmě nejvhodnější oblečení pro plnoštíhlé děvče, protože zpevňuje, zeštíhluje, dělá dekolt a vůbec, nebudu líčit, přece to vidíte na tý fotce!

2) sukně, která byla v zájmu co nejnižší ceny ušita z co nejmenšího trubkovitého kusu co nejlacinějšího PES saténu

3) šálička z tenkého proužku organzy, která rafinovaně halí ramena a holou kůži nechává jen tak lehce probleskovat, aby jitřila mužskou fantazii

4) noblesní patka přes oko, protože visící pramének ke společenskému účesu patří

5) v pozadí ségra v mikině, džínách a s vlasama, které pět let neviděly nůžky ani kondicionér

6) taťka v tílku a teplákách, a to na prsou je šum ve foťáku, ne malta!

7) lahváče

8) kdo si všiml vkusného těžítka ve tvaru prasátka, má bod

9) ekl, ekl, EKLLLL hnusná standardní česká těžká neforemná místo zabírající sedačka, jejíž vzor vznikl tak, že návrhář poblil rýsovací prkno

10) kvalitní deka hozená přes křeslo v módním zvířecím vzoru (nedovolím si ani pomyslet, že na místě, které nevidíme, je možná tygr nebo koňská hlava nebo nahatá ženská na pláži), materiál elektroflís

11) hnusohnusněhnusný koberec, pod nímž se jistojistě skrývají parkety, které by po přebroušení a nalakování vypadaly stokrát líp

12) celkové hnědé ladění pokoje (neutrální barvy uklidňují – koho ještě uklidnily, ať zvedne ruku)

13) zarámovaný fujtajxl na zdi, zřejmě stránka vytržená z časopisu nebo kvalitně tištěná, dvacet let stará reprodukce nějaké vybledlé krajinky, nebo to možná kreslila ta lososová krasavice, radši nemyslet

14) vypínač z roku raz dva

15) do černa ochmatané dveře z roku raz dva mínus deset, se smrtící černou bakelitovou klikou, takové dveře už přežívají jen ve starých výrobních halách na periférii a ovšem v českých bytech

16) alobal za radiátorem, který magicky odráží teplo do místnosti

17) slečna se přirozeně fotí bez podpatků, protože by zašlapala akrylový koberec

18) romantické záclonky na okně + závěsy v barvě hořících zvratků

Mimo obraz tuším ještě hobrové garnýže, obývací stěnu z umakartu ve vysokém lesku, naplněnou skleničkami a háčkovanými dečkami, a v nejdivočejším snu i vkusný plakátek od Muchy na skle dveří, aby z obýváku nešlo světlo do ložnice. V televizi pravděpodobně dávají fotbal. A v rohu stojí fíkus.´´