Docela často je mi pokládána otázka (od žen pokud se chtějí zapovídat, od mužů pokud chtějí zjistit, zda mám opravdu zájem a nebo jsem jen milá) ´´Jakej je teda tvůj typ, Kiki?´´ a obvykle odpovídám ´´Víš co, já nemám tak úplně svůj typ chlapa..´´
Pravda je, že lžu. Svůj typ rozhodně mám.
Všichni ho máme. Prostě ale asi jenom nevěříme, že to někoho doopravdy zajímá, tak raději místo toho, co chceme doopravdy říci ( starej se o sebe, pokud teda nejsi kouzelník a teď hned mi ho nepřičaruješ) prohodíme něco ve stylu že typ nemáme.
Problém je v tom, že s takovým člověkem většina z nás neskončí. Mám kamarádku, která miluje milionáře, ale nikdy s žádným nechodila. Další kamarád, který má rád ženy, co vypadají jako Beyoncé, ale dostane tak možná ty, které se chovají jako Sasha Fierce (její alter ego). Prostě to nikdy nevyjde.
Můžeme ale být s někým, kdo je téměř náš typ. Kdyby mi někdo dával 100 Korun za každý moment, kdy slyším depresivní řeči ve stylu ´´Věc se má tak, že on/ona není ani můj typ! Když jsme se potkali, bral jsem to jenom jako hru, protože bych si nikdy nepřipustil, že můžu milovat někoho takovýho.´´, byla by ze mě milionářka.
Většina lidských bytostí není schopna přitahovat svůj typ, natož si ho udržet. Nevěříte mi? Pojďme udělat malý experiment.
Myslete na svůj ideální typ. Jaký by byl?
A teď přemýšlejte nad 5 vašimi posledními kluky/přítelkyněmi/úlety/individui u nichž předstíráte, že jste s nimi nikdy nespali.
V myšlenkách si projíždějte jejich vlastnosti, vzhledové aspekty a uvidíte, jak moc sedí do vzorce vašeho ideálního typu.
(samozřejmě, že tohle cvičení dělat nemusíte, jenom se snažím o to, aby tenhle blog byl víc interaktivní hahaha)
Teď. Fakt je ten, že u většiny z vás nikdo z těch pěti osob nebyl ideální. A že ztělesňoval maximálně 60% vašeho ideálního partnera. A že jeden z nich byl určitě jeho úplný opak.
Jsem si jista, že existují vyjímky k tomuto pravidlu, stejně jako u všeho. Existují lidé, kteří jsou tak požehnaní a šťastní, že našli osobu, která jim plně sedí a ztělesňuje všchno o čem kdy snili. Každopádně by zničili mojí analýzu, takže o nich raději nebudu mluvit. Pro takové typy milostných příběhů byste museli na některý ze štastných blogů, jako například jsmeuplnemimoanezijemevrealite.blogspot.com (ani se tam neopovažujte chodit, teď jsem si ho vymyslela)
Jsem si jista, že existují vyjímky k tomuto pravidlu, stejně jako u všeho. Existují lidé, kteří jsou tak požehnaní a šťastní, že našli osobu, která jim plně sedí a ztělesňuje všchno o čem kdy snili. Každopádně by zničili mojí analýzu, takže o nich raději nebudu mluvit. Pro takové typy milostných příběhů byste museli na některý ze štastných blogů, jako například jsmeuplnemimoanezijemevrealite.blogspot.com (ani se tam neopovažujte chodit, teď jsem si ho vymyslela)
Je to docela zábava, hrát si na pseudo terapeutku. Po tom, co jsem vyslechla jednoho kamaráda a řekla mu že opravdová příčina toho, že už nechce být dále se svojí holkou není to, že už to tolik neklape v posteli, ale proto, že mu jeho podvědomí říká ona není ten typ, se kterým chci zestárnout.
Od toho odpoledne si myslím, že moje připomínka mohla být možná mylná, takže pokud se prokáže, že tomu tak opravdu bylo, napíšu mu a omluvím se. Každopádně si nemyslím, že by tento příklad dělal mou teorii o tom, že lidé končí s těmi, kteří nejsou jejich typ neplatnou.
Tady přikládám několik možných důvodů rozmachu fenoménu, o němž je řeč.
1) Nevíme, co doopravdy chceme. Jenom si myslíme, že víme co chceme. Takže, když najdeme, co doopravdy chceme, uvědomíme si, že náš původní typ nebyl to, co doopravdy chceme, ale jen jsme si věšeli bulíky na nos a nutili se věřit tomu, že jsme chtěli to, co jsme vlastně vůbec nechtěli. Jste z toho zmateni? Já také)))
2)Mnozí z nás se usazují s těmi nepravými proto, že si nevážíme sami sebe natolik, abychom byli s těmi nejlepšími (věrohodné, ale zároveň trochu skličující, takže této volbě se snažte pokud možno vyhnout)
3)Neobtěžujemese ten ideál hledat, protože pokud je tak skvělý, jak předpokládáme, dá to hodně práce.
4) Ideální typ v podstatě neexistuje.
5)Náš typ už je zadaný.
6)Už jsme ho potkali, byli s ním, ale nějak to nedopadlo, nebo nás opustil, takže jsme skončili s tím skoro ideálním.
Teď bych asi měla zakončit svůj post nějakou odhodlanou, motivační větou, ale pořád prostě nemůžu přijít na to, PROČ SAKRA (většinou) neskončíme s člověkem, který je náš typ. Je to kvůli 1-6? Nebo proto, že se nám Bůh mstí za to, že jsme umožníli skupině Verona se proslavit? Nebo to má nějaký jiný důvod? Nevím. Co myslíte?
No comments:
Post a Comment