Začátkem roku 2010 jsem si slíbila, že
A) Budu míň remcat o chování chlapů a budu tolerantnější.
B) Se začnu chovat slušně.
Rok je skoro u konce a já selhávám. Žalostně.
Nedávno jsem debatovala s jedním mladým mužem. On strávil většinu debaty pomlouváním žen a třídil je do skupin. Ano, škatukoval. A já jsem, proto, že mi došlo, že nejsem na světě proto, abych bránila a vyvracela všechna křivá obvinění, která proti holkám někdo vznese, mlčela. Zatím. Jedním uchem jsem ho poslouchala a druhým už byla doma, poslouchala Mary J. Blige a četla článek od nějaký radikální feministky.
Po celou dobu trvání konverzace jsem chtěla utéct, ale protože jsem si od něj nechala koupit drink, tak v souladu s mým morálním rámcem bylo to nejmenší, co jsem mohla udělat, že budu poslouchat, co má na srdci. Nějakým zvláštním způsobem se mu dařilo mluvit zároveň inteligentně a nesrozumitelně. Těch pět minut se zdálo jako věčnost. Z deliria mě ale vytrhla jedna věta, kterou řekl.
Většina žen je single proto, že se chovají moc hamižně a mají moc vysoké nároky.
To už jsem si opravdu jen povzdechla a odešla i s drinkem pryč.
Žijeme ve světě, kde jsou komentáře týkající se nezadaných žen (v drtivé většině) naprosto nepřesné, polopravda, nebo prostě úplně hloupé. Je to něco jako když scénář k televiznímu seriálu o ženách napíše gay. Sice jim rozumí, ale ty ZÁSADNÍ věci mu unikají. Nemůžu si totiž vzpomenou na ani jednu epizodu SATC, kde si některá z hlavních postav stěžuje na menstruační bolesti. FAIL.
Svobodné dívky nejsou žádné monolitické hroudy, takže každý (přesnější) rozbor by vyžadoval pečlivé rozdělení do sub-sekcí, s čímž se většina lidí jaksi neobtěžuje. Je mi jasný, že na tohle dotyčný mladík zřejmě nebyl zvědavý. Většina lidí prostě cituje obecné trendy jako jakousi ´´normu´´. Z toho vyplývá, že tu máme hromadu lidí, kteří nejsou schopni rozlišit mýty o single dívkách od SKUTEČNOSTI.
Máme zde tedy malý problem.
(vím, že jsem trošku odbočila, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat)
Kde jsem to tedy skončila... Vysoké nároky..
Dokud má žena vysoké nároky a peníze na jejich splnění si vydělává sama, svou prací a nemá vysoké nároky pouze na manžela, milence, nebo jiného chudáka, ze kterého loudí peníze, nemám s tím problém a má mou plnou podporu.Tím už ale otevírám téma ZLATOKOPKY , které tak mělce a nešikovně popsal nedávno Rytmus. Alespoň mám inspiraci pro jeden z příštích postů.
S čím ovšem problém mám, jsou lidé, kteří mají špatně nastavenou laťku toho, co náročnost znamená. Celý koncept je totiž vysoce relativní. Co je pro někoho H&M, může být pro jiného Prada. Někdy také náročné ženy nesprávně zaměňujeme za ty, které mají prostě akorát přiměřené standardy.
Abych se dostala k pointě mého postu. Sepsala jsem pár bodů o tom, co je podle mého naprosto normální a pokud to uděláte, ti, kteří vás označí za náročnou ba dokonce přehnanou si můžou tak akorát trhnout nohou.
Žena NEMUSÍ mít hned vysoké nároky, pokud:
1) Ji muž pozve na rande a ona očekává, že jí vezme do jiné restaurace než do té, kde jídlo inzerují pomocí menu s fotkami smažených nudlí, nebo McChicken sandwiche.
2) Očekává od něj, že zaplatí, když si vyžádal její přítomnost na rande.
3) Bude otrávená, pokud jí nepošle sms, nebo nezavolá, aby se ujistil, že dorazila domů v pořádku. Pokud tedy ovšem neztratil mobil, v celém městě vypadla mobiní síť, nebo mu neupadly prsty.
4) Zeptá se, proč jí nezavolal, když slíbil, že to udělá.
5) Vypadá dobře. Nenechte se oklamat výběrem oblečení.
6) Nechce nikam chodit pěšky. V zimě. Na podpatcích. A má hlad.
7) Vás nechce.
8) Má jasnou představu o tom, co chce
.
Na druhou stranu...
Žena fejkuje, že je náročná, když
Očekává hodně, ale sama nemá co nabídnout.
A toť vše, co jsem chtěla říct.
Kristina xx
No comments:
Post a Comment